Můžeme se přít o tom, z jakého důvodu ASMODEUS nikdy nepronikli do širšího metalového povědomí, jak se to podařilo mnoha jejich souputníkům. Zda je to tím, že netlačili dostatečně na pilu propagace, méně koncertovali, byli až v poslední metalové vlně těsně před revolucí, nebo že se kapitán Miloš Bešta nebál hýbat stylovým kormidlem na tu či onu stranu, což nemají ortodoxnější fanoušci vůbec v oblibě. Ať už je ale důvod jakýkoliv, nesporným faktem zůstává, že skupina za těch 30 let vydala spoustu skvělé muziky, a byť i nadále koncertuje spíše sporadicky, koncertní fazónu a energii jí může závidět kdekterá banda objíždějící štace desetkrát do měsíce. O to větší svátek, jedná-li se o koncert speciální.
Pokud chce undergroundová kapela oslavit podobně nestydaté výročí, má v podstatě jen dvě možnosti. Risknout něco většího a bát se o zvuk i návštěvnost nebo naopak zvolit menší a útulnější prostory s tím, že atmosféra i zvuk budou odpovídající, jen fotografická dokumentace holt nedopadne prémiově. ASMODEUS naštěstí zvolili druhou možnost a udělali moc dobře. Nízký strop klatovské kavárny KD Družba společně s šikovnými zvukaři spolehlivě zafungoval, a zvuk tak byl celý večer parádní. O skvělé atmosféře, tvořené z drtivé většiny zasloužilými matadory (s občasnou mladou krví, často vlastní výroby) netřeba pochybovat.
ASMODEUS udeřili do nástrojů s německou přesností ve 22 hodin a od počátku bylo jasné, kdo že je v Klatovech prorokem. Zvuková masa linoucí se z pódia byla od počátku parádně hutná, přesto čitelná. Skladatel Bešta našel nejpozději na „Sabatu v Carnegie Hall“ poměr, v jakém jsou jeho spíše kratší a svébytné kompozice muzikantsky zajímavé, aniž by ztratily zájem hrozičů, a i když je zřejmé, že pro něj nemůže být jednoduché ukočírovat touhu zkusit něco jinak, daří se mu zachovávat jednotnou linii na výbornou. A playlist narozeninového večera tomu odpovídal.
Poslední sestava ASMODEA je samozřejmě hudebně naprosto spolehlivá, jako všechny předešlé. Na sebe a svoje sóla soustředěný kytarista František Knetl, se zavřenýma očima hru prožívající baskytarista Dalibor Hirič a bubenická mlátička Roman Houška, jehož bubnování je tak nesmírně fyzicky náročné, až se člověk skoro diví, že ten kapelníkem Beštou avizovaný infarkt skutečně nenastal. Vzhledem k tomu, že posledních pár skladeb bylo odehráno na proražený virbl, udělá si jistě každý úsudek, jak moc ten bubínek dostal za uši.
K podobným slavnostním chvilkám patří pochopitelně i hosté a další taškařice. Třicítku ASMODEA uvedl novinář a dávný člen i textař souboru Petr Korál, trochu vzpomínek přidal vydavatel František Březina. Po výtečných výkonech v „regulérním“ setu přišla nejprve poprvé živě hraná legrácka „Zmoshek“ s dvěma klarinety, když toho prvního se chopil kytarista souboru, k druhému pak byl přizván „originální“ hráč Václav Štich, aby nám společně předvedli krásnou ukázku dechovkové tvořivosti. Václav Štich pak zůstal ještě na titulní skladbu z debutu, kterou krom očekávaného sóla na štěpec ozdobil i roztomilým „pařením“. Když už nebylo co hrát a fanoušci se dožadovali svých práv v podobě přídavků, odehrála kapela ještě jednou hitového „Parazita“, jen „zachrčeného“ baskytaristou Daliborem Hiričem a na úplný závěr oprášila znovu „Kořeny času“. Přihoďte narozeninový dort a povedenou oslavu máte před sebou jako na talíři.
Když se nad ránem 14. října návštěvníci rozcházeli vlídnou nocí pozdního babího léta do svých domovů, muselo všem v hlavách resonovat jediné: ASMODEUS oslavil tři křížky na prknech, která v naší republice neznamenají svět, a nejenže zní sebejistě a současně, ale ani náhodou si nepřipouští blížící se Kristova léta, či snad krizi středního věku. Naopak, hýří aktivitou, ať už se jedná o chystanou rockovou operu s regionálními zpěváky v roce příštím, či řadovou desku připravovanou na rok 2020. Nám tak nezbývá, než se těšit na věci příští.
FOTO: S laskavým svolením kapely z jejich facebookových stránek (autoři David Štětina a Michal Lorenc)